Alpaky u Pardubic

Zemědělský týdeník 44/2011

Soňa Jelínková

Zemědělský týdeník 44/2011


Chov alpak v naší republice příliš běžný není, přesto se najdou nadšenci, kteří pro tuto domestikovanou lamu obětují všechen volný čas. Jednou z nich je i ing. Eleonora Hlaváčová ze Sezemic na Pardubicku, která se chovu alpak věnuje již osm let.

Prvotní důvod, proč jsem s chovem alpaky začala, byla potřeba spásat svažitý pozemek, který ovce naprosto zdevastovaly. Na rozdíl od ovcí mají totiž alpaky na nohou měkké polštářky a porost nepoškodí. Navíc jsou to krotká zvířata, která produkují velice kvalitní vlnu, řekla na úvod ing. Hlaváčová.

Začátky jsou těžké
První samec Tadeáš putoval do Sezemic v roce 2003 ze ZOO v Ústí nad Labem. Tehdy ještě bylo nut­né vyřídit povolení k chovu, neboť lamy patřily k tzv. nebezpečným zvířatům. Dnes je chov všech lam a alpak brán jako zájmový a není třeba o taková povolení SVS žádat. Nákupem jediného samce jsem udělala první velkou zásadní chybu. Lamy jsou totiž silně stádová zvířata a potřebují k sobě minimálně jedno, lépe však další zástupce svého druhu. Do dvou let Tadeáše nebyly žádné problémy. Jelikož to byl první příslušník druhu, kterého jsem měla, věnovala jsem mu velkou péči. Mazlil se se mnou a byl přítulný. Ve dvou letech věku se ale začalo všechno měnit. Již mě nebral jako kamaráda, nýbrž jako soka. Dospěl. A s tím se u něho projevilo i teritoriální chování a začal si se mnou rovnat hierarchii. A problém byl na světě. Proto naprosto nikomu nedoporučuji si pořizovat jen jednu alpaku, navíc samce. Také je velice vhodné si mláďata nezvykat na hlazení, ačkoli to k tomu vybízí. Nechte to pohlazení raději až na jejich dospělost, kdy již nehrozí, že si s vámi budou mít chuť rovnat hierarchii. Bude ukončena jejich socializace a nebudou vás již brát jako své stádo," důrazně doporučuje Eleonora Hlaváčová.
Tři roky po Tadeášovi tak putovala do chovu nepříbuzná samice Ema ze stejné zoologické zahrady. Dnes je na farmě pět alpak. Další zvířata pocházejí z Německa, kde je jejich chov poměrně rozšířen. Druhý samec, který našel na farmě ing. Hlaváčové svůj domov, pochází z Německa, přestože je původem z Chile. Za těch osm let se podařilo úspěšně odchovat pět mláďat. Poslední je loni narozená samička Rozinka, která stále hledá spolehlivého majitele, který to s chovem alpak myslí vážně a hodlá respektovat nároky tohoto živočišného druhu. "Nikdy neprodám zvíře, pokud by mělo zůstat v chovu samo. Po nových majitelích proto požaduji, aby měli ještě minimálně jednu alpaku doma," upozornila Eleonora Hlaváčová.

Zvláštnosti chovu
Chov lam a alpak je poměrně nenáročný. Zvířata nevyžadují příliš velkou plochu. Na výběh postačuje 150 m2, kde lze chovat až tři alpaky, přičemž na každou se navyšuje prostor o 30 m2, k tomu se doporučuje mít pastvinu o ploše 1000 m2. Spokojí se však i s větší zahradou, která ale respektuje jejich požadavky, především na oddělený chov samců a samic. Také je nezbytné pro ně připravit přístřešek o velikosti min. 2 m2 na jedno zvíře.

"Obrovskou výhodou je jejich čistotnost. Lamy si v závislosti na velikosti výběhu tvoří jedno či několik kališť, kde se jinak nezdržují. I tím si udržují vlnu čistou a zachovává se její výjimečná kvalita. Již z tohoto důvodu není vhodné je chovat na pastvině např. společně s ovcemi," podotýká ing. Eleonora Hlaváčová. "U společného chovu narůstá také riziko přenosu chorob, především cizopasníků. Přesto se v Austrálii chovají společně, neboť ovce ochraňují proti predátorům."
Na výživu jsou alpaky nenáročné. Ačkoli se lama řadí mezi přežvýkavce, je příbuzná spíše s velbloudem, než s běžnými přežvýkavými druhy. O tom svědčí i třídílný žaludek. Přes léto se spokojí s pastvou a senem, v zimě postačuje seno. Potřebují mít nějaký okus. Nejvhodnější jsou větve z ovocných stromů, hodí se také smrkové a jedlové větve. Přes zimu je vhodné trvale přikrmovat jednou mrkví a jablkem. Jelikož se v zemi původu, jíž je oblast And v Jižní Americe – Peru, Bolívie, Chile, běžně nesetkávají s obilím, nejsou na jádro zvyklé a jeho krmení může způsobit vážné žaludeční potíže. Naprosto nevhodné je proto také suché pečivo.
"Ve volné přírodě si alpaky najdou potravu, jakou potřebují, kdežto v zajetí je jim tato možnost odepřena. Proto často trpí na nedostatky minerálií, nejčastěji je to selen a zinek, ale také vitaminy A, D a E. Proto jim přidáváme granulovanou směs sena a úsušků s vitaminy a mineráliemi od firmy Sehnoutek a synové z Volče u Bohdanče," doporučuje ing. Hlaváčová.
Kromě krmiv musí mít alpaky přístup k pitné vodě. Umí však pít pouze z volné hladiny a upřednostňují vodu odraženou.

Riziko chovu
Potřeba chovu obou pohlaví odděleně je naprosto opodstatněná. Ačkoli samice dospívají až ve dvou letech, samci dokonce ještě o půl roku později, k první ovulaci může docházet již ve věku čtyř měsíců. Při oplodnění nedospělé samice se chovatel vystavuje velkému riziku poškození zdraví mláděte, ale i nedospělé matky. Na první připouštění je tedy vhodné počkat do dospělosti. "Při sestavování chovných párů bychom si měli také dát velký pozor na možnou příbuznost zvířat. Měli bychom tedy sledovat původ zvířat minimálně dvě generace dozadu. Při nákupu alpak doporučuji si pořídit jedno pohlaví z našich chovů a druhé ze zahraničí a vždy si vyžádat potvrzení původu. Pokud bychom připustili příbuzenskou plemenitbu, vystavujeme se velké pravděpodobnosti výskytu vad, které jsou často neslučitelné se životem," upozorňuje na poměrně častý problém neznalosti nových chovatelů ing. Hlaváčová.
A právě z důvodu předcházení takových rizik vznikla neoficiální "plemenná kniha" alpak, do které se mohou zapsat zvířata podle vzoru standardu převzatého z Německa. Průkaz obsahuje základní informace o zvířeti – jméno, adresu chovatele, číslo čipu, morfologické znaky, původ, rodokmen atd. Evidenci vede Jiří Švanda z Velké Veleně. Zvířatům lze též pořídit Identifikační průkaz, který obsahuje kromě informací již uvedených i záznamy o zdravotním stavu, očkování, léčebných zákrocích atd.
Na vzniku těchto průkazů má kromě již zmíněného J. Švandy nemalou zásluhu také MVDr. Tania Husáková, která nyní působí na Klinice veterinárních chorob v Brně. Zde předává budoucím veterinárním lékařům své bohaté zkušenosti z chovu a léčení alpak a lam, aby byli připravení do praxe, kde se s těmito zvířaty budou asi potkávat čím dál častěji. MVDr. Husáková si tyto zkušenosti přivezla ze svého dlouhodobého působení na Novém Zélandu, kde se veterinární praxi s těmito zvířaty věnovala. Jí také patří poděkování za zásadní pomoc při sestavování nutriční hodnoty již zmíněné krmné směsi vyráběné specielně pro lamy a alpaky.

Reprodukce lam
Alpaka má říji nejčastěji na jaře a na podzim, pářit se však může i v průběhu roku. Říje je neznatelná, zjistit ji lze díky ochotě k páření v přítomnosti samce, kdy na něj samice neplive a ulehá k páření. Samice je březí 11 až 13 měsíců. Přesnou délku gravidity nelze zjistit, neboť si alpaky umí řídit dobu porodu podle vhodnosti vnějších podmínek. Mládě se obvykle rodí v ranních či dopoledních hodinách, kdy je schopné během pár hodin oschnout a odpoledne se již řadit do stáda. Později narozená mláďata mají v přírodě omezenou přežitelnost. Stejně jako u ostatních přežvýkavců je nezbytné napojení mlezivem. Alpaka kojí mládě po dobu zhruba devíti měsíců, přesto záhy po narození si mláďata začínají zvykat na trávu a seno. Mláďata není proto vhodné prodávat nebo nakupovat před dovršením osmi měsíců stáří, tedy před odstavem.
"Březost alpaky se pozná velice obtížně. Obvykle se stanovuje hladina progesteronu v krvi po 1,5 měsíci od zapuštění, kontrolu je třeba provést za další tři měsíce. Zmetání totiž nemusíme vůbec zaznamenat. Pro kontrolu lze také využít přítomnost samce. Březí samice již není k páření svolná," poukazuje na diagnostiku březosti chovatelka.
Téměř vždy se rodí jedno mládě, porod dvojčat ve většině případů vede k úhynu obou mláďat.

Produkce vlny
Vlna z alpaky patří mezi nejkvalitnější. V podstatě jde o duté vlákno. Navíc neobsahuje lanolín, a tudíž není mastná. Lamy se stříhají jednou ročně, a to na jaře v květnu až červnu, aby se přes léto zbytečně nepřehřívaly. Stříhá se na rozdíl od ovcí 0,5 až 0,7 cm od těla a obrost na nohou a hlavě se většinou jen upravuje. Vlna se hned po střiži třídí. Nejkvalitnější je na trupu. S věkem hrubne. Nejlepší je tedy první střiž tzv. baby vlna. Střiží se získají tři až čtyři kilogramy rouna. To se pak zpracovává na přízi ručně, přede se na kolovratech a teprve v přadenech se pere ve vlažné vodě a vlasovém šampónu.
"Při stříhání doporučuji rovnou ošetřit paznehty, zkontrolovat zdravotní stav včetně chrupu a bojových zubů," dodala ing. Hlaváčová.

Alpaky se vyskytují v různých barevných variantách od bílé, přes béžovou, hnědou až po černou a strakatou. "Barva se dědí až po generacích, je tudíž těžké odhadnout barvu budoucích potomků. Pozor bychom si ale měli dát u bílých alpak. Do chovu se totiž hodí pouze zvířata s tmavýma očima. Pokud je mají modré, hrozí následná slepota a ohluchnutí," upozornila Eleonora Hlaváčová.
"Pokud chceme chovat alpaky, musíme si nejprve ujasnit, co od toho očekáváme. Neboť jsou to drahá zvířata, která mají význam především v produkci vlny a spásání svažitých pozemků. Pokud se nechceme věnovat odchovu mláďat, doporučuji si pořídit dva a více samců. Bez samic se neperou a vycházejí spolu bez potíží a jejich cena na trhu je nižší.V případě zájmu o odchov je nejhodnější začít s jedním samcem, k němu pořídit dvě až tři nepříbuzné samičky. Pak musíme zajistit oddělený chov samic," nezapomíná zopakovat chovatelka. "Nezapomínejte na respektování přirozeného chování alpak, především stádového a teritoriálního pudu."


Zpět